Recykliteratura

Vojtěch Mašek: Recykliteratura funguje na principu řízené náhody

Před pár lety se na českém internetu začaly objevovat staré fotky doplněné novým, často hodně ulítlým textem. Už první výsledky projektu Recykliteratura lidi okouzlily a s dalšími měsíci a roky počet fanoušků tohohle originálního projektu dále rostl. S jeho spoluautorem, scénáristou a kreslířem komiksů Vojtěchem Maškem jsme si povídali mimo jiné i o tom, co dalšího se okolo Recykliteratury v nejbližší době chystá.


Vojtech Masek

Jak jste na nápad vytvářet nové texty ke starým obrázkům přišel?
Nápad vznikl opravdu spontánně v rámci jednorázové akce, které jsme se zúčastnili jako nakladatelství Lipnik. Původní záměr byl vytvářet spíš něco na způsob experimentální dadaistické poezie v duchu Tristana Tzary, skládání nových textů přeskupováním těch starých. Fotografie z časopisů měly být jen doplněním pro případnou ilustraci. Brzy se ukázalo, že mnohem zábavnější je propojovat obrázky a texty, dotvářet a často reinterpretovat situace. Během prvního workshopu se také ustavilo několik přísných pravidel, která odlišuji RCL od koláže.

Můžete jmenovat alespoň ta nejdůležitější?
Dílo musí vzniknout pouze kombinací již hotových obrazů a textů, obrazy nesmějí být nijak upravovány, dokreslovány ani přemalovávány. Texty nesmějí být přepisovány a lepí se vodorovně.

Co všechno se nyní kolem Recykliteratury děje a co plánujete do budoucna?
Vše funguje na principu řízené náhody. Neplánoval se boom a popularita obrázků vzešlých z workshopů a mé vlastní tvorby, stejně jako vydání knihy a pohlednic i divadelní představení vzešlé opět z jednorázové akce na křtu již zmíněné knihy. Nyní nás láká zkoumat více možnosti divadla, tedy projekcí s živým dabingem a pokusy o ucelenější, kompaktnější děj.

Recykliteratura

Kde berete fotky a texty?
Fotografie a knížky se nejlépe a nejlevněji seženou v antikvariátech nebo od spřízněných dárců a sympatizantů.

Máte nějaké oblíbené zdroje, nebo je ten výběr víceméně náhodný?
Nejlepším zdrojem jsou filmové časopisy ze třicátých až šedesátých let. Jsou v nich často fotografie z filmů, záběry, které přímo vybízejí k dotvoření textem. Také jistá strnulost, vážnost a sošnost jsou pro RCL ideální.

Dají se nějak charakterizovat lidé, kteří se do projektu zapojují a tvoří v rámci workshopů vtipné koláže?
Nedávno jsem o tom přemýšlel. Myslím, že je spojuje hravost a smysl pro trochu jiný, občas podivný humor. Jinak jsou to lidé různého věku, povolání i životních stylů.

Recykliteratura

Zatím se zaměřujete především na retro fotky ze starých časopisů a dalších zdrojů. Neuvažujete o rozšíření toho záběru i na současné tiskoviny?
Nebráním se tomu. Retro fotografie, a můžou být třeba i z osmdesátých let, v sobě ale mají takový druh klidu a soustředěnosti, který se lépe narušuje.

Stíháte vedle Recykliteratury ještě vlastní komiksovou tvorbu? Pokud ano, na co se v nejbližší době můžeme těšit?
Jak už jsem uvedl, Recykliteratura je nevyzpytatelná ve své expanzivnosti a čas se na ní vždycky nějak najde, zároveň už eruptivně netvořím a nepublikuji na stránkách jeden obrázek denně. Do konce roku bychom měli v nakladatelství Lipnik uvést na trh ještě speciální dotisk našeho komiksu Ve stínu šumavských hvozdů s bonusovým krátkým příběhem z Divokého západu (výtvarník Jiří Grus a spoluscenárista Džian Baban), můj autorský komiks Sestry, který je detektivním hororem a komiks Svatá Barbora, který jsme napsali s Markem Šindelkou a výtvarně ho zpracoval Marek Pokorný.

 

Recykliteratura


  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
© 2019 Příběhy knih | admin