Daniel Petr

Daniel Petr: Chybí mi tu příběhy, které fungují

Daniel Petr: Chybí mi tu příběhy, které fungují

Po existenciálně laděných a žánrově ne tak snadno zařaditelných románech Díra a Straka na šibenici (nominace na Magnesii literu a na cenu Josefa Škvoreckého) se rodák ze Šluknovského výběžku Daniel Petr tentokrát pustil do čistokrevné detektivky. Jeho nová kniha právě míří na pulty knihkupectví.


Sestra smrt je vaše první detektivka. Co vás na psaní tohoto žánru nejvíc bavilo?
To je pravda, nikdy dřív jsem detektivku nenapsal a jako čtenář jsem se s žánrem setkával pouze nahodile. Nejdřív jsem tedy musel vstřebat jeho základy a pak něco zjistit o policejní práci. Detektivka není literatura faktu, alespoň minimální míru pravděpodobnosti by však podle mého názoru obsahovat měla.
Pokud mám odpovědět na otázku, co mě na detektivkách baví, musím se vrátit do svého dětství. Když mi bylo jedenáct, byl jsem nemocný a babička, aby mi zkrátila dlouhou chvíli, mi přinesla tašku plnou časopisů ze šedesátých let. Kdysi je sbíral můj táta a kromě komiksů, westernů a dobrodružných románů vycházejících na pokračování obsahovala také vydání revue Smaragd. Té vyšla od roku 1969 pouze tři čísla. Většinu jejího obsahu tvořily skvěle přeložené a ilustrované detektivní povídky, často s hororovým nádechem. Četl jsem je stále dokola, nejraději v noci pod peřinou nebo ve skrýši, kterou jsem si postavil pět metrů vysoko na stromě za domem. Nikdy nezapomenu, jaké to bylo, když mě obklopovala tma, nikde se nic nepohnulo a já byl ponořený do strašidelného příběhu, kde detektiv pátral po zdánlivě nevysvětlitelné záhadě. Když jsem pak o mnoho let později psal Sestru smrt, zažíval jsem podobné pocity.
2 foto Ondřej Lipár

Při tvorbě jste se inspiroval skutečnými událostmi. Jak moc z nich děj vychází?
Sestra smrt především není rekonstrukcí příběhu známého z médií. Pouze využívá prostoru, který vytvářejí nezodpovězené otázky kolem vyšetřování. Jak vůbec mohlo dojít k tomu, že byla zdravotní sestra, která do té doby dostala nanejvýš pokutu za špatné parkování, obviněna ze šesti vražd? Jakou roli hrál v případu mocenský boj mezi vedením nemocnice a radnicí? Proč se obviněná začala bránit až po vynesení osvobozujícího rozsudku? Klíčové postavy případu mají samozřejmě své skutečné předobrazy, ale i například válečný zločinec Miloš Bjelej, jakkoli může jeho osoba působit vyšinutě, má vzor v bývalém chorvatském generálovi a vlivné postavě kosovsko-albánské mafie.

Příběh se, stejně jako vaše další kniha Straka na šibenici, odehrává na Děčínsku, na pomezí
Českého Švýcarska a Šluknovského výběžku. Čím je vám tenhle kraj blízký a jak přispívá k
atmosféře vašich knih?
Ve Šluknovském výběžku jsem se narodil a strávil tam tři čtvrtiny života. Můj děda Václav Petr, který zemřel před několika lety, patří k legendám tamní turistiky. Po něm zdědil lásku k Českému Švýcarsku táta, který mé bratry a mě odmalička bral na výpravy do pískovcových skal. Jde o kraj naštěstí stále ještě neobjevený masovou turistikou, s divokou přírodou, kde lze čas od času narazit na ruinu stavení zpustlého po odchodu Němců a svérázné postavy, z nichž některé tam strávily celý život a jiné utekly před civilizací. Všechna místa popisovaná v knize jsou skutečná, byť některá jsem pro potřeby příběhu mírně upravil. Pokud se vydáte do Krásné Lípy, můžete najít například Vápenku, penzion Křinice nebo dům zdravotní sestry Anny Hrubé nedaleko hřbitova.
Dolský mlýn

Důležitou roli v příběhu hraje také vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Jak se k ní podle vás současná společnost staví?
To je obtížná otázka. Mnohokrát jsem se přesvědčil, že s lidmi, kteří mají zcela opačné názory například na volbu prezidenta, se v jiných tématech bez problémů shodnu. Myslím, že podobné je to i s komunistickou minulostí. Na první pohled se může zdát, že většině lidí je toto téma lhostejné, je to přece už dávno a nic tak hrozného se jim nestalo, ale když se s nimi dáte do řeči, zjistíte, že to tak jednoduché není. O tom svědčí i vytrvalost, s jakou se Andrej Babiš brání nařčení ze spolupráce se Státní bezpečností. Kdyby to jeho voličům bylo jedno, nebo mu to dokonce v jejich očích prospívalo, nechal by to přece být.

Kdo z českých (a případně i světových) autorů je vám svou tvorbou blízký?
Pouze namátkou a bez nároku na jakoukoli systematičnost z těch současných Emil Hakl, Jan Balabán nebo Radek Fridrich, z klasiků Josef Škvorecký, Bohumil Hrabal, Franz Kafka, ze světových Edgar Allan Poe, Michel Houellebecq, Philip Roth nebo, a nestydím se to přiznat, Stephen King.
Tolštejn

Jaký typ příběhů vám v současné české literatuře chybí?
Výrazné příběhy se zapamatovatelnými hrdiny. Abych se přiznal, pohrdání části současných českých prozaiků takzvanými polykači příběhů je mi k smíchu. Nemůžu se zbavit dojmu, že se za ním ve skutečnosti skrývá neschopnost přijít s něčím jiným než nekonečným pitváním vlastního nitra. V civilním zaměstnání se kromě jiného zabývám programováním aplikací do výroby. Program lze napsat různými způsoby, co programátor, to jiný kód, ale ve výsledku musí fungovat. Každá neošetřená chyba dříve nebo později způsobí pád. A to je vlastně odpověď na vaši otázku. Chybí mi tu příběhy, které fungují.

O čem bude vaše další knížka?
Půjde o volné pokračování thrilleru Sestra smrt, další případ ústeckého vyšetřovatele Václava Rákose. Příběh bude o poznání temnější a částečně se bude odehrávat ve Francii a v Rusku. Podobně jako Sestra smrt bude vycházet ze skutečného případu.

Přečtěte si recenzi knihy Sestra smrt.

čtení Ústí nad Labem


  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
© 2019 Příběhy knih | admin